Doprava

Petřínská lanová drána je dlouhá 510 m a překonává převýšení 130,5 metru. Na trati jsou celkem tři zastávky - Újezd, Nebozízek a Petřín. Přepravní kapacita je až 1400 osob za hodinu. Vůz trať ujede za tři minuty. Lanovka je provozována v rámci městské hromadné dopravy.

Stavba lanové dráhy započala již v roce 1890 u příležitosti Zemské jubilejní výstavy. Do provozu byla uvedena 25.července 1891. Stavitelem bylo Družstvo rozhledny na Petříně.

Původní trať byla tříkolejnicová a byla dlouhá pouze 396,5 metru a měla převýšení 102 metry. Spodní stanice byla na horním konce ulice U lanové dráhy a trať vedla pouze k restauraci Nebozízek. Stejně jako v současnosti měla dva vozy, každý pro padesát cestujících. Jejich pohon zajišťovala hmotnost dvou nádrží s vodou o objemu 5,5 kubických metrů. Voda se v horní stanici napustila a v dolní vypustila.

Provoz lanovky byl ukončen v souvislosti s první světovou válkou v roce 1916.
K jeho obnovení došlo až v roce 1932 a to již na prodloužené trati. Spodní zastávka byla přemístěna do domu č. p. 1 a skrz Hladovou zeď byla trať prodloužena až na Petřín. Byla vybavena novými vozy s dvojnásobnou kapacitou cestujících a elektrickým pohonem. Tříkolejnicová trať byla nahrazena dvojkolejnicovou. Úsek pro vyhýbání vozů byl situován ke stanici Nebozízek a byl čtyřkolejnicový. Změnil se také rozchod trati. Z původního jednoho metru byl rozchod kolejí rozšířen na 1,435 m. Zajímavě byla vyřešena kola lanovky. Jedna strana byla opatřena klasickými železničními koly a druhá jen válcovými koly bez nákolků.

V roce 1965 se část trati sesula. K dalšímu sesunu došlo i v roce 1967. Provoz lanové dráhy byl opět ukončen. Obnova a modernizace lanovky proběhla v letech 1983-1985. Ve Vagonce Studénka byly vyrobeny zcela nové vozy. Pro jejich pohon však bylo použito původní hnací zařízení. Vozy jsou upevněny na třech lanech o průměru 34 mm.

Lanovka je dnes schopná přepravit za hodinu 1 400 osob. Má tři zastávky – Újezd, Nebozízek a Petřín. Jízda trvá 3 minuty.

Pozemní lanovka z Újezdu tehdy jen na Nebozízek byla postavena stejně jako její letenská kolegyně při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 jako veřejný dopravní prostředek k budované rozhledně. Trať s provozní délkou 396,5 m překonávala výškový rozdíl 102,2 m průměrným sklonem 26,7 %. Měla i stejný gravitační pohon s tzv. vodní převahou. Slavnostně byla otevřena 25.7.1891. Od roku 1914 do roku 1931 byla lanovka pro technické a finanční potíže mimo provoz. V letech 1931-32 byla rekonstruována na elektrický pohon a současně prodloužena na Petřín. Při tomto prodloužení musel být v Hladové zdi proveden průlom. Lanovka byla přestavěna podle projektu ČKD, byl zvětšen rozchod z 1 m na klasický dnes nejběžnější 1,435 m. Původní staniční budovy z hrázděného zdiva byly zbořeny. Dole byla odkloněna a prodloužena do nové stanice v barokním domě čp. 412, zvaném U Knoflíčků, postaveném pravděpodobně K.I.Dienzenhoferem a býval zde kdysi vinný lis. Délka lanovky se tak prodloužila na 511 m a překonávala již výškový rozdíl 130,45 m. V horní stanici byla zřízena strojovna. Elektrický pohon zajistilo Ward-Leonardovo soustrojí. V době zahájení provozu byla lanovka vybavena tažným lanem o průměru 35 mm, složeným ze 7 pramenů po 133 drátech na konopné duši. Nový byl i brzdný systém schopný zastavit lanovku kdekoliv na trati. Elektrifikovaná lanovka zahájila provoz 5.6.1932 a bez významnějších změn jezdila až do 7.6.1965 kdy byl její provoz přerušen následkem narušení tělesa vlivem dlouho trvajících děšťů o dva roky později byl osud lanovky na téměř 18 roků zpečetěn, do pohybu se dalo na 15.000 kubíků půdy a těleso lanovky doslova zničil. Sesuv byl tak mohutný že se i propadla terasa restaurace na Nebozízku do 5 metrové jámy.  Při průzkumu se zjistila příčina sesuvu, do opuštěných uhelných chodeb a dávno zapomenutých štol tryskala voda desítky let z četných podzemních pramenů. Bylo jich tolik, že při rekonstrukci odčerpávaly pumpy z petřínského podzemí 150 l vody za minutu. To je ostatně problém celého petřínského svahu, který je prošpikován vodními štolami kterých je tolik že je jejich údržba velmi náročná. Při zanesení se voda hromadí a vniká do půdy svahu a tím vzniká klasická eroze. Díky tomu je v deštivějších obdobích svah velmi nestabilní. Veškeré zařízení bylo pečlivě udržováno až do dalšího obnovení provozu. V letech 1983-85 proběhla obnova, při které byla část drážního tělesa uložena na železobetonovou monolitickou mostní konstrukci. Horní stanice byla rozšířena o novou vstupní halu. Strojovna byla vybavena prosklenou stěnou aby cestující mohli vidět původní zařízení opět sloužící s dílčími technickými úpravami. Lanovka byla vybavena novými vozy z vagonky Česká Lípa a Studénka.