Kostel sv. Petra a Pavla

Kostel sv. Petra a Pavla založil ve druhé polovině 11. století kníže Vratislav I. Počátkem 12. století, do roku 1129, byl rozhodnutím knížete Soběslava I. přestavěn a jeho interiér byl nákladně vybaven. Další přestavbu kostel proděla ve druhé polovině 13. století. Mimo jiné bylo vystavěno rozsáhlé kněžiště. Jeho pozůstatky byly nalezeny při archeologických vykopávkách u východní zdi vyšehradského hřbitova. Další rozsáhlou přestavbu v gotickém slohu chrám prodělal za vlády Karla IV. ve druhé polovině 14. století. Bylo vybudováno současné trojlodí, boční kaple a klášterní chór. O necelých sto let později, ve druhé polovině 15. století, kostel zchátral a opraven byl až v roce 1495. Další rozsáhlá rekonstrukce pod vedením stavitele O. Aostalise následovala v letech 1575 – 1576. V letech 1594 – 1599 byl postaven nový chór kostela a v letech 1607 – 1610 k němu byla přistavěna sakristie. Další rozšiřování kostela následovalo ve druhé polovině 17. století. U chóru byla postavena volně stojící raně barokní zvonice. V polovině 18. století, jako řada těchto staveb, byl kostel pod vedením F. M. Kaňky barokizován. Projekt vypracoval J. Santini. Stavbu řídil V. Bejšovec. Byla odstraněna gotická klenba hlavní lodi a nahrazena kopulemi. Na malířské výzdobě kostela se podílel F. von Sernatio a na řezbářské J. Schlansowský. Ve druhé polovině 19. století byl kostel regotizován stavitelem J. Mockerem. Byl také přestavěn chór, trojlodí bylo prodlouženo západním směrem a byla odstraněna zvonice z roku1678. Počátkem 20. století, v letech 1902 – 1903, byly podle projektu F. Mikše postaveny pseudogotické věže kostela. Hlavní portál kostela je vyzdoben v tympanonu reliéfem Posledního soudu. Je dílem Š. Zálešáka, který ho v roce 1901 vytesal podle kresby A. Krisana. Historie stavby kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě vytvořila svatyni, která je syntézou gotického trojlodí pocházejícího ze 14. století a chóru, průčelí a hlavní lodi z přelomu 19. a 20. století. Impozantní je i interiér kostela. Je vyzdoben ornamentální a figurální nástěnnou malbou od M. a F. Ulrichových z let 1902 – 1903. Vybavení kostela je novogotické a secesní. Ze 17. století se dochovaly kanovnické lavice, socha Panny Marie Šancovské, šest obrazů světců v bočních kaplích a obraz Všech svatých v kněžišti. Dochovala se zde také románská rakev z počátku 12. století, která je přisuzována sv. Longinu a tabulový obraz Panny Marie Dešťové, který je umístěn na oltáři ve třetí kapli vpravo. Obraz pochází ze 14. století a byl namalován pod vlivem janovského malíře B. de Camogliho. Zajímavostí také je, že patřil do sbírek císaře Rudolfa II. V roce 1606 tento obraz kostelu věnoval Ondřej Hennevald. V levé boční lodi, na závěrové straně, zůstala zachována barokní malba znázorňující představu o tom, jak vypadal Vyšehrad ve 14. století. Hlavní oltář kostela vyřezal podle návrhu J. Mockera v letech 1884 – 1889 J. Hrubeš. Ve druhé kapli vlevo najdeme velkolepé secesní dílo, kterým je oltář Českých patronů. Pochází z počátku 20. století a jeho autorem je J. Kastner, Kostel sv. Petra a Pavla je také díky své poloze významnou pražskou dominantou na pravém břehu Vltavy.

Kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě je původně kostelem postaveným kolem roku 1070. V roce 1129 dal kostel rozšířit kníže Soběslav. Po zhoubném požáru v roce 1249 byl kostel po desetiletí opravován. Ještě královna Eliška Přemyslovna zahájila přestavbu chrámu na gotickou trojlodní baziliku, z níž se dodnes dochovalo pět pilířů v lodi kostela. Novou gotickou podobu získal kostel po roce 1369 za velkorysé přestavby Vyšehradu Karlem IV. Své urtpěl chrám i při plenění husitů v roce 1420. Nebyl však zničen úplně neboť ještě roku 1423 byl odtud vypraven prohřeb Václava IV. při jeho převozu na Zbraslav. Později byl střídavě opravován a poškozován při různých bojích. V roce 1654 bylo v důsledku budování nových barokních hradeb značně zasaženo okolí chrámu – byly strženy zbytky královského paláce a zbouráno na 31 domů. Od počátku 18. století byl kostel znovu opravován a upravován při těchto úpravách dostal svoji barokní podobu, kterou můžeme na velmi starých fotografiích ještě vidět. Dnešní tvář kostela se začala rodit roku 1877, kdy na žádost probošta Štulce začal arch. Josef Mocker připravovat plány regotizace kostela. Přestavba trvala více než 20 let. Plány na průčelí kostela se dvěma věžemi předložil Mocker až v roce 1895, realizace se však nedočkal. Tu dokončil až podle vlastních plánů jeho žák arch. František Mikš v letech 1900-03. Regotizací vznikla stavba nija neobvyklá vždyť novogoticky se stavělo i na zelené louce. Ale v případě vyšehradského chámu šlo zásah do nesmírně cenné památky s románskými kořeny. Ať už chrám působí opravdu velmi vznosně a mohutně, právě touto mohutností potlačil dosavadní dojem hradu na skále nad řekou. Ze vzdálenějších pohledů skálu i sebe sama opticky snižuje. Novodobí stavitelé tu prostě nedokázali to co právě baroku a zvláště bývalému zdejšímu baroknímu kostelu bylo vlastní – dokonalou symbiózu stavby s okolním terénem. Přesto však už si dnes asi nedovedeme Vyšehrad bez této stavby představit. Ještě před samostatným vstupem nás zaujme novogotický tympanon nad hlavním vchodem. Práce sochaře Zálešáka z roku 1902 znázorňující poslední soud. Nad postraními vchody jsou umístěny Šindelářovy mozaiky se symboly začátku a konce – řeckými písmeny Alfa a Omega. Zajímavé jsou i zdobné masivní dveře s motivy českého lva, moravské orlice a znaky kapituly.